Máj v Jaroměři

5.-8.5.2012

Našim dobrým zvykem je, alespoň na jeden květnový svátek (obzvlášť je-li aspoň trochu prodloužený víkend) podniknout nějaký větší rodinný výjezd. Letos jsme dlouho dopředu plánovali skoro týdenní potloukání se po Moravě, takže nakonec jsme byli rádi, že jsme mohli strávit alespoň krásné 3 dny v Jaroměři.

Nejprve samozřejmě padla možnost dovolené a pak už se to sypalo jedno za druhým – ve čtvrtek večer už bylo jasné, že opět pojedeme na návštěvu s háravkou (což jsme ale na druhou stranu oslavili, protože Cora nás napínala skoro dva měsíce) a v pátek ráno kocour opět přestal moct močit a ještě ten den (ovšem až po ordinačních hodinách) se bude muset operovat. Večer si to tedy přihasil Vašek s kocourem domů cca ve 22,30 a věděli jsme, že kromě háravé feny přivezeme na návštěvu s sebou ještě inkontinentního kočičího rekonvalescenta a budeme rádi, když na východ Čech dorazíme v sobotu odpoledne.

Marťa se držela statečně a ani se moc nezlobila, za což jsem jí vděčná. Zbytek soboty byl tedy odpočinkový a na neděli byl naplánován velký hromadný výlet.

Vyrazili jsme podle našich možností po ránu, které bylo trochu poznamenané psí nevraživostí – za celý víkend nedokázaly Cora s Bellinkou najít společnou řeč, ale to byla jediná slabší stránka naší dovolené. V české Skalici jsme obdivovali nejrůznější zajímavé nápisy na fasádách domů a ve výlohách, obhlédli jsme Barunčinu školu a hurá do Ratibořic. Zámek jsme minuli celkem rychle, o to déle jsme se zdrželi v úžasné kavárně u Zahradního domu. Krásné prostředí a vynikající dorty i káva nás nabudily na další cestu, takže jsme měli dost sil k tomu, vyboxovat si místo na focení u Babičky i dojít až ke zřícenině Rýzmburku a pokochat se výhledem z altánu. Při návratu k autu nám Marťa přichystala ještě malou terénní vsuvku (neb jsme celý den remcali, jak je tu všude rovina) v podobě cca 20 metrového svahu se sklonem víc než 45 stupňů a s kvalitně klouzavým bahýnkem na povrchu. Výborná záležitost k zahnání únavy a k osvěžení těla i mysli do zbývajících kilometrů.

V pondělí jsme zavítali do centra Jaroměře na oblíbené nákupy (dobroty ze zdravé výživy a navrch 12 triček za tři stovky) a odpoledne už jen čistě v dámské sestavě (Pavel mezitím léčil vyvrknutý kotník a Vašek virózu, která ho po včerejšku skolila) na procházku k Josefovu. Na lukách cosi bagrovali, a tak jsme nakonec obešly po obvodu celý Josefov lipovou alejí, která kopíruje tvar pevnosti. Na začátku trasy jsme si prohlédly „odborně“ ošetřené stromy, ke konci nás vylekal hřivnáč, který přímo před námi spadl ze stromu na záda a už se nezvedl ....

V úterý jsme se opět jen s Marťou a psicemi prošly kolem rybníka a pokochaly se výhledem na Kuks. Jako tečku za příjemným prodlouženým víkendem jsme si postupně všichni dopřáli místní vynikající točenou zmrzlinu (díky čemuž mi teď jakákoliv točená zmrzlina koupená tady přijde jako obarvená voda...). Domů jsme odjížděli napakovaní sazeničkami, takže s výrazně plnějším autem (jako obvykle) než cestou sem. Děkujeme :)

Fotky z celého prodlouženého víkendu tu.