O nás

Jsme dva, s malým domem, velkou zahradou a řadou zvířat, která z chovaných obratlovců v současnosti čítá dva psy, dvě kočky a dva hady.

Pořídit si psa byl samozřejmě původně Vaškův nápad. Zrodil se poté, co se nenaplnily jeho předpovědi, že borderka Adinka, kterou jsme půl roku předtím obstarali od Bojkových mé sestřičce a rodičům, bude naprostá katastrofa, naši to nezvládnou a borderka je převálcuje. Když tedy Adinka nešéfovala po pár měsících celé domácnosti, ale dokonce zvládla základní ovladatelnost natolik, že se mohla začít seznamovat s agility překážkami, rozhodl se Vašek, že zvládneme psa vychovat i my. Mě s myšlenkou, že nutně potřebujeme být tři, seznámil až v okamžiku, kdy už měl vybrané plemeno a dokonce předběžně zamluvené štěně ani už nevím odkud.

Na šeltii padla volba proto, že je to plemeno ovčácké, tudíž fixované na pána a pro začátečníka dobře ovladatelné, a na rozdíl od borderky mimo jiné taky skladné, takže schopné bezproblémového pendlování mezi Brnem a Plzní, a méně náročné na množství potravy, takže uživitelné i z našeho studentského rozpočtu.  

Původně zamluvené štěně nakonec nějak nedopadlo ještě před narozením vrhu, ale Vašek se přes četné námitky svých rodičů a nesmělé i mé nevzdal a záhy zjistil, že jakási zlatá šeltie bude mít brzy štěňata dokonce v Brně a světe div se, bydlí s námi na kolejích. Tak jsme se seznámili s Magdou a bylo to setkání literárně řečeno osudové, protože dnes máme doma úplně první šeltičku narozenou v CHS Koryfej a (zatím) poslední borderku z téže stanice. Těžko odhadovat, co bude v budoucnu, ale i kdyby k nám už nikdy nepřibyl žádný Koryfej (jménem), s největší pravděpodobností už stejně zůstaneme u těchto dvou plemen.

Kromě života se psy nás ve volném čase zaměstnává teď hlavně postupné zútulňování domečku a usměrňování samovolné žádoucí přeměny zahrady z celkem intenzivního sadu na něco přírodě bližšího a přesto plného úrody.